Vstup kódované kresby

1. Úrovně kódování

Kódování v terénu vyžaduje určitou představivost, a proto se každý může rozhodnout, která úroveň kódování mu nejvíce vyhovuje. S kódováním můžete začít postupně a po získání větších zkušeností pak přejít na vyšší úroveň. Vybrat si můžete mezi těmito úrovněmi kódování:

• Pouze bodové objekty - v této nejjednodušší variantě se kódují jen bodové objekty (stromy, šachty, dopravní značky apod.), které se v mapě zobrazují jako značky. Liniovou a ostatní kresbu je nutné vytvořit v grafickém prostředí.
• Bodové a liniové objekty bez spojování - kódují se bodové objekty, u bodů liniových objektů se zadávají pouze kódy bez určení počátku linie - po načtení takového seznamu souřadnic nevznikne liniová kresba, ale liniové kódy lze využít např. pro určení typu bodu, doplnění poznámek, vyhledání podle kódu apod.
• Jednoduchá kresba - kódují se bodové i liniové objekty (u liniových se zadává počátek nové linie) - po načtení takového seznamu souřadnic vznikne jednoduchá kresba se značkami a spojnicemi mezi body
• Pokročilá kresba - využívá se všech možností, které Vstup kódované kresby nabízí - kromě základních kódů určujících typ objektu se zadávají řídicí kódy, které ovlivňují způsob vykreslení (podrobnosti dále)

2. Možnosti kódování

Na základě kódů v seznamu souřadnic lze:

• vynášet bodové značky
• spojovat body liniemi
• rozdělovat při načtení kresbu do více výkresů
• rozdělovat body na jednotlivé typy (např. body polohopisu, body inženýrských sítí) - mohou být i v různých výkresech
• doplňovat bodům poznámky

Pozn.: Při práci s 3D výkresy jsou význačné body kresby umístěny v příslušné Z-ové hladině.

Za pomoci řídicích kódů ke kódům objektů lze využít těchto možností:

• změna orientace linie
• umisťování popisů - umístění textu a značky nad linii nebo umístění samostatného textu
• kolmice (automatické vykreslení kolmic na průčelí budov)
• dopočítání bodu na kolmicích pro uzavření obvodu budovy - objektu zaměřeného pomocí tří a více bodů nebo zaměřeného pomocí dvou bodů a zadáním hloubky
• uzavření kresby spojením posledního bodu s prvním
• vykreslení oblouku
• souběžné linie
• konstrukce "skrytého" bodu na kolmici nebo prodloužení (dopočtení bodu za rohem)
• lokalizace problematických míst pro kódování

3. Definice kódů

Pro nastavení kódů je k dispozici komfortní prostředí, ve kterém lze nadefinovat, jakým způsobem budou body a kresba umístěny ve výkresu. Stejné objekty, které se používají pro kreslení, nastavování viditelnosti atd. lze použít i pro kódování. Základním nastavením kódu je tedy objekt, a tím jsou dány veškeré atributy, ale i výkres, do kterého mají být značka, linie nebo text umístěny. Volitelně lze u kódu nastavit typ bodu a poznámku. Na základě kódů lze pak načítané body rozdělovat do různých vrstev nebo výkresů (případně i rozlišovat vzhledově), na základě kódů se může bodům již při načtení doplnit poznámka. Je možné např. nastavit, že pokud bude v seznamu souřadnic bod s kódem ST, vytvoří se jako bod polohopisu a doplní se k němu poznámka "Studna".

Pro měření paralelních linií nebo odboček není nutné definovat více kódů, např. CE, CEA, CEB, CEL, CEP, ale stačí pouze jeden základní kód (CE). Při kódování pak můžete použít až 10 číselných ekvivalentů CE1 ... CE9, CE0. S kódy je možné slučovat i znakové prefixy v čísle bodu. Příklad: má-li v tomto režimu zpracování bod v seznamu souřadnic číslo T0001 a kód CHR, bude se v tabulce kódů hledat kód T_CHR (reprezentující objekt chráničky sdělovacího vedení), má-li bod číslo P00001, pro vykreslení objektu do výkresu se použije objekt s kódem P_CHR (chránička plynového vedení).

4. Využití kódů při kreslení

Pokud zaměřenou lokalitu na počítači zpracovává pracovník, který ji zaměřil, může při kreslení použít stejné kódy, které zadává do totální stanice v terénu. Chce-li do výkresu zakreslit určitý objekt, nemusí jej vyhledávat v seznamu, ale stačí, když zadá jeho kód a tím se okamžitě přednastaví požadované atributy.

5. Související stránky

• MGEO
• Seznam volitelných modulů